† 09. 05. 2009 | kód autora:
1O1Máří.
Odevzdám se ti napospas
a budu doufat,
že mě neprokleješ.
Nazvu tě mámením
a vyřknu to vždy
tak trochu neotřele.
Máří.
Na svých cestách za sebou
budu sypat hřích,
abys mě našla, kdybys chtěla.
A budu si přát,
aby ses v mém náručí,
aspoň chvíli chvěla.
Copak je tak nepochopitelné,
že tě potřebuji?
Jen malý kousek tebe a
vědět, že vše zůstane stejné.
Máří.
Jsi mé všechno
a já v to věřím,
i když se na mě díváš jinak.
Zůstanu tady
a počkám na tebe.
Možná, že ze mě zbyde jen troska.
Máří...
Mé všechno a mé nic.
† 09. 05. 2009 | kód autora:
1O1Spočítej naposledy tyhle ovečky
a přečkej se mnou ještě jednu noc.
Já
hrála jsem karty o srdce
a poztrácela všechny trumfy,
když jsem se na tebe
usmála.
A v ušmudlaných rukávech
zbyly jen drobečky štěstí a
lítosti těch dní.
Promrhala jsem všechny své sny
a zůstala jen poslední chvíle.
Hlava mě při každém kole
třeštila a
kůže mi byla malá čím dál více.
(Chtěla jsem zastavit svět
prázdnými dlaněmi)
Možná že v lásce
neexistují žádné výhry.
Jen nějaké ty prohry
a něco mezi tím.
Včera jsem prohrála v kartách
(své srdce
a možná že i tebe)
† 09. 05. 2009 | kód autora:
1O1Jsi vtíravá chuť radosti
nevinných dětí,
které snad vždycky
věřily na zázraky.
Jsi něco, co si člověk
nevymodlí jen tak
za kousek slibů a nářků.
(při posledním baletu noci)
Jsi tolik hvězd a
tolik sluncí,
které mi spadly
při posledním dějství do klína.
(ještě jednou si je všechny přepočítám)
Jsi omamná vůně
sušené majoránky,
Jsi ten kdo mi ráno
zpívá memoáry.
(Někde je pro štěstí stále místo)
† 09. 05. 2009 | kód autora:
1O1Už budu tiše
slibuju
Jen mlčet na tvé rty
doufat v něco
v něco co nejde jen tak smazat
/Nikdy jsem nepoužívala zmizík
a gumu věčně ztrácím/
Víš ty...
chce se mi zvracet
a v břiše mám ten trapnej pocit.
Chtěla bych tě zratit
zapomenout
a nikdy tě už nenajít
Nemůžu o tobě psát
mluvit
prostě zatim nic
Ještě to příliš bolí...
† 09. 05. 2009 | kód autora:
1O1Pamatuješ si ještě na to
jak vybuchla nám Hirošima?
Svíčky použili místo hvězd
a ta chvíle
byla
k uzoufání
smutná
(dodnes na ni vzpomínám).
Udělali jsme pár trapných chyb.
A neměli jsme zkoušet všechno hned.
Ty okamžiky už nikdy nevrátíme zpět.
Naše láska byla...
tak nebezpečně radioaktivní
jak při katastrofě v Černobylu.
Vyvěsili jsme
pramínky snů
do oken
a vše společné nám zabral exekutor.
/Pořád nechápu
jak ti můžu ublížit
když tě objímám./
† 09. 05. 2009 | kód autora:
1O1Bolíš mě
tak, že do tvých
příliš jemných zad
vyťukávám morzeovkou
prosbu aby si se
pokusil už tak nesmát...
Jenže
víš
je těžký nevidět tě
znovu se rozesmát.
Bolíš mě
tak, že si tě už
ani nedokážu namalovat
v mých dlaních.
Jsi pak jen zažloutlý negativ
a já pro tebe umírám
v tvém adresáři.
A tlačí ten dotek,
který se nesnaží
utěšit
a nebo to, že
mě prostě přepíšeš
jako jednu z těch tvých
nejdramatičtějších povídek.
Bolíš mě
a nenávidím všechny ty
moje "kdyby"
co chodí mi po bytě.
Možná, že je to
jen ranní smutek a
skládání poklon
v té absurditě.
Pálí to
když vím
že se za chvíli rozprchneš
a beze mě
zestárneš.
Bolíš mě
a vím, že si nikdy
nebyl udělaný pro mě.
Tví rodiče to
asi takhle nechtěli.
Je mi nevolno,
a nebude to jenom tou
špatnou kvalitou červeného vína.
† 09. 05. 2009 | kód autora:
1O1Nechat se utopit
v tvých očích...
a už nikdy se nevyplakat
z nich.
/je smutek rána a
procitnutí lamp/
Pokusím se nenazvat tě
smuténkou
Bylo by až moc lehký
pořád se jen smát.
Já totiž nejsem ta
kdo matlá ti marmeládou ústa.
Víš, nejsem na sladký...
† 09. 05. 2009 | kód autora:
1O1Jednoho dne jsem se
stala malířkou
Najednou byly všechny zdi
plné Tebou
Bílý papír ožil
Tvým dechem
Nic už nebylo
zbytečně prázdné
Veselé odstíny
překryly šeď
Na prádelní šňůře
oběsila jsem smutek
Snad jen ty
uplakaný oči
začaly mi chybět
a přestala jsem si
okusovat nehty
...
Musela jsem se naučit malovat
protože je to jediný způsob
jak být s Tebou...
† 09. 05. 2009 | kód autora:
1O1Stáli jsme...kolem nás byli motýli
...a jeden se tě dotknul....
(jemně, něžně a tak lehce)
...a já vzpomínala na tu chvíli
kdy jsme se málem políbili.
Stáli jsme tam spolu....
....uprostřed všeho...
(motýlí křídla hrála píseň)
....a uvědomila jsem si
jak rychle dokáže přátelství
a láska spadnout dolů...
Stáli jsme tam...
...a ty jsi vždycky něco řekl...
(a motýl se mě křídlem dotkl)
...ale i tak jsem si přišla sama...
a ten dotyk
tak strašně pálil
a byl tak těžký...
(stejně jako tvá lhostejnost)
....asi tě už nemám ráda...
† 09. 05. 2009 | kód autora:
1O1Měj se krásně,
A i když to možná bude znít směšně,
říkám stále něžně:
"Mám v oku slzu.....kapičku deště."
Měj se vždy nádherně,
a i když to bude znít dotěrně,
vyper své hříchy v prádelně,
velice pečlivě......a hlavně jemně.
Měj se dobře,
a i když ti ta slova připomínají ostří nože,
nic nejde hladce
a někdy to i klouže.
Cože?!.....ó bože!
Měj se pořád napozoru (přede mnou)
a buď se mnou ve zlu i v dobru
a čekej na odměnu z cukru,
který se vyrábí na mém rtu....jen pro tebe
Copyright © 2008-2012 Hups.cz. Všechna práva vyhrazena.
